Flobertka Spielberg Brno:

Model 100F

ráže: 6mm ME FLOBERT

délka hlavně: 495 mm

délka zbraně: 930 mm

váha: 1800 g

Na nejmenovaném střeleckém fóru jsem našel vlákno o v podstatě neznámé zbrani a tou byla flobertka Spielberg Brno. Jedni ji do nebe vychvalovali, že jim funguje bez problémů, druzí zase hanili to, že konstrukce je naprosto nepřijatelná, puška nefunguje a trefit jí není snad možno ani na 10m.

 Jelikož jsem z Brna, napsal jsem do firmy INDUSTRIAL SERVICE, jejíž pan majitel začal na daném fóru reagovat a vyvracovat mýty o zbrani. Zeptal jsem se, zdali by nebylo možné jeden kousek zapůjčit na testy a případné objektivní zhodnocení. Nebyl to problém, takže jsem si jednoho jarního dne do firmy zašel a čekala mne tam jedna puška, u níž se nepovedla povrchová úprava, tedy byla neprodejná a byla určena do budoucna na zátěžové testy mechanismu. Tato puška byla tedy již střílená a poměrně zaběhaná, to nebylo na škodu, nové kousky se mohou chovat trošku jinak, ale rozhodně  ne nějak významně. Na zaběhané pušce se mohou projevit vady, které bude mít pravděpodobně celá série. Tedy je to – dle mého názoru – v podstatě ideální řešení pro zkoušení zbraně.

 Začneme troškou teorie, co je to „flobert náboj“?

Louis Nicolas Auguste Flobert (1819–1894) byl francouzský puškař, vynálezce a průmyslník. Jeden z jeho patentovaných typů nábojů v současnosti nese jeho jméno – flobert náboje. Tyto náboje nemají klasickou zápalku, ale třaskavá slož je umístěna na celé ploše dna. Takovéto náboje byly v době Flobertově sice již známy, ale až puškař Louis Flobert zdokonalil tuto konstrukci natolik, že mohla být komerčně využita. Jeho náboj obsahoval sférickou střelu v krátké mosazné nábojnici, která měla dno s vytvarovaným okrajem. Třaskavá slož byla umístěna na ploše dna nábojnice a plnila i roli výmetné náplně. Původní náboje tedy neobsahovaly vůbec žádný prach. Tyto náboje byly konstruovány pro cvičnou a salonní střelbu v uzavřených místnostech.

Na fotografii je vidět náboj flobert .22, konstrukce nábojnice je stejná jako pro náboje flobert 6mm. Rozdíl v nich je ten, že .22 je podsypaný troškou prachu, protože má těžší střelu tvaru špičky oproti lehčí kuličce v případě 6mm ME. Běžně se vyrábí flobertové náboje ráží 4,6 a 9mm, na střelivo v ráži 9mm jsem již dlouho neviděl žádnou pušku moderní výroby (a také je hodně drahé, jeden náboj stojí přes 10 Kč… a je málo dostupné). Naproti tomu střelivo 6mm/.22 se dá sehnat v podstatě v každém obchodě – a i cenově je příznivé.

Současná legislativa pro zbraně, které nejsou historické umožňuje vlastnit je po nabytí plnoletosti pouze v případě, že jejich výkon nepřesáhne 7,5J. Samotný náboj 6mm flobert ME však v sobě skrývá při délce hlavně 200mm energii cca 40J, náboj .22 flobert cca 43J, pro delší hlavně je právě díky prachu v náboji .22 flobert energie vyšší dle délky hlavně. Tolik k teorii.

Flobertka Špilberk Brno (budu ji dále v recenzi nazývat pro jednoduchost Špilbertkou) je vyrobena dle klasického vzoru, jímž je ruská puška Mosin.

Puška je narozdíl od svého vzoru však plně bez nástrojů rozebíratelná, toto vnímám jako velké plus, pro čištění není nutné s sebou nosit rozborný nástroj nebo šroubovák, hlaveň se závěrem od pažby lze oddělit povolením jednoho drážkovaného šroubu rukou. Pažba je z jednoho kusu dřeva, vyrábí se ve více provedeních a na přání zákazníka i ve dvou tvarech. Není také problém vybrat si typ dřeva, pažby dělá známý pažbář Klinský, není tedy pro něj problém do stroje dát jakékoli dřevo (včetně lamina). Lučík je napevno připevněný samořezným vrutem k pažbě. Vrut sice nepůsobí zrovna elegantně, ale řešení je to funkční. Lučík je vyrobený ze zinkové slitiny a ač na něj někteří uživatelé nadávají, mně osobně se to zdá jako dobré řešení. U současných vzduchovek se používají plastové lučíky, které jsou křehké, tento slitinový lučík je lehký a velice masivně udělaný, rozhodně se nebojím, že by se nějak mohl zlomit nebo poškodit. Asi nejlepší řešení které by se všem uživatelům líbilo by bylo použití profilovaného plechu ve stylu lučíku na starších vzduchovkách Slavie (S620 kupř.), výrobce ale nemá v plánu výrobu měnit a sám nevidím jako použití stávajícího lučíku jako problém, natož nevýhodu.

Hlaveň je desetidrážková, stejného průměru jako malorážková a na danou zbraň dostatečně masivní a přesná. Má lehce zahloubené ústí, není tedy třeba se bát, že by nešetrným úderem ústí bylo poškozeno a přesnost se zhoršila. Je to takto řešené pro střelbu v přírodě, kde občas puška může spadnout a je tomu přizpůsobena, není třeba s ní zacházet jako s terčovou princeznou, o kterou se ani lístek nesmí otřít.

Závěr je klasický „Mosinový“. Přímá klika je jasným ovládacím prvkem, který je již přes 100 let ověřený a není třeba vymýšlet něco nového. Na rozdíl od Mosina má ale zápalník a úderník zvlášť, z toho důvodu, že se jedná o okrajový zápal, původní Mosinový zápalník je přímoběžný a přímo spojený s pojistkou, zápalník Špilbertky je plovoucí a úderník je spojený s pojistkou. Zatažením za úderník a jeho pootočením do odpovídající drážky(o 90° po směru hod. ručiček) je puška zajištěna. Plovoucí zápalník nemá v případě pádu pušky žádný rozběh, jedná se tedy o bezpečné řešení.

Vespod komory (na obrázku ve středu vpravo) je vidět vytahovač ve tvaru půlměsíce. Toto konstrukční řešení bylo zvoleno jako druhá verze po první verzi vytahovače ve tvaru drápku. Drápková verze se neosvědčila, malé flobertové nábojničky z vytahovače vyskakovaly a bylo těžké je z komory vyndat. Toto řešení půlměsícového vytahovače je plně funkční a za celou dobu střelby se mi nestalo, že by nábojnice nebyla vyhozena. Ano, napsal jsem vyhozena, protože vytahovač v praxi funguje jako vyhazovač, není nutné prsty lovit nábojničku zepřed závěru, při důraznějším otevření závěru nábojnička sama vyskočí z prostoru závěru, při trošce cviku není již nikdy třeba nábojnice vytahovat ručně, což je výhodné pro střelce se silnějšími prsty. Možná bych výrobci vytknul trošku hrubší opracování prostoru nad komorou, kde jsou vidět stopy nástrojového nože, stejně bylo opracované i ústí hlavně, nejsou to ale funkční plochy a u ostatních pušek jsem je viděl pěkně zpracované, budiž to tedy prominuto.

Zde je vidět spojení pažby s hlavní. Objímka hlavně je současně nosičem mušky. Na mé verzi již byla tato objímka ocelová, předchozí verze byly slitinové a objevily se takové, které praskly. Ocelové řešení je bezproblémové, ať jsem utahoval objímku k pažbě ručně nebo šroubovákem, ocel drží a držet bude. Hledí by mohlo být stavitelné, pro výcvik střelby to ale není třeba, je možné, že se v nějaké další verzi objeví puška se stavitelným hledím, byla by to výhoda, pro střelbu na fixní vzdálenost a trénink to však není třeba.

Zde je vidět spoušťové ústrojí. spoušť je připevněna na dlouhém kaleném listovém péru, kde svým opřením o pouzdro závěru odvaluje záchyt úderníku, který naráží do zápalníku. Spoušť je poměrně lehká, jedná se o dobré řešení, mohla by mít nastavitelnou jen délku chodu a propadu, toto jsem sdělil panu Křikavovi ze Spielbergu, který slíbil, že by to do budoucna nemusel být problém, takže uvidíme, jak se jim zadaří se s danou záležitostí poprat, Špilbertku by to povzneslo zase o úroveň výš. Na pouzdru závěru je vidět v místě uzamčení kliky výřez ve tvaru zoubku, do něhož zapadá kulička, která daný systém jistí. Původně jsem tuto kuličku považoval za zbytečnost, závěrová vůle Špilbertky je nulová a závěr drží naprosto dokonale, když jsem si však přímo ve výrobě zkusil jeden hodně starý a ostřílený kousek bez kuličky, zpětně uznávám, že kulička má své opodstatnění (tento kousek byl v .22LR, které také vyrábí, takto není možné flobertovou verzi ostřílet, jistota je ale jistota, kulička je dobré řešení, má-li puška přežít generace.)

Vpravo a vlevo od šroubu péra pružiny jsou vidět odfukové otvory směřující do pažby, aby byl výkon náboje sražen na zákonem požadovaných 7,5J. Jedná se o dva pravidelně kruhové otvory ústící těsně za komorou. Obě dírky mají po celém svém průběhu konstantní průměr až ke komoře. O ucpávání těchto děr jakýmkoli způsobem sem psát nebudu, jednalo by se totiž o nelegální úpravu zbraně, která je pochopitelně trestná. Před nimi je vidět příčná drážka pro čep jistící hlaveň v pouzdru závěru. Šroub péra spouště je masivní a není třeba se obávat, že by se někdy při střelbě mohl vyviklat a vypadnout.

Hlaveň je jištěna v pouzdru závěru příčným kolíčkem.

Muška je taktéž slitinová, zespoda profilovaná na tvar hlavně a přichycená jedním šroubem k hlavni. V praxi se ani nehne a nástřel drží. Mohla by být o trošku jemnější, střelba je ale příjemná a bezproblémová.

Nyní trošku k praxi.

Puška je velice ženomilná, drahé se moc zalíbila a nechtěla ji dát z ruky, na následujících fotkách drží Špilbertku ona:

Puška se velmi příjemně drží, zde je přední úchop sice příliš vepředu, není ale problém terčové držení, těžiště pušky se nachází přesně mezi lučíkem a šroubem pažby, držení v tomto místě je tedy vyvážené a puška sedne do ruky jako kdyby tam patřila. Potom již není problém pušku jemně zapřít do ramene, zacílit a vystřelit požadovaným směrem. Musím říci, že toto se velice povedlo.

Vkládání náboje do komory nebyl problém jak pro něžné dívčí ruce, tak ani pro kolegu, jehož prsty by se daly v prostoru vyjádřit jako dobře rostlé párky, problémy s nabíjením tedy neměl nikdo, kdo si z pušky vystřelil, díky vyhazování nebyl problém ani po střelbě.

Při zamykání komory je třeba přetlačit pružinu za ozub zaseknutého úderníku, zvládla to i děvčata, zvládne to tedy každý. Závěrové vůle byly na tomto kousku i na ostatních, které jsem měl možnost si ohmatat, nulové a spíše negativní, závěr bylo tedy třeba pořádně zatlačit dolů, opět se ale nejednalo o nutnost žádné přehnané síly, horší by byly pro praxi velké vůle (jimiž disponuje již zmíněný Mosin, kde se viklá vše, co je pohyblivé), tedy zde je vidět dobré spasování puškařem.

Při střelbě nelétají ani před hlavní ani pod odfuky na sražení výkonu hromy ani blesky, zpětný ráz je nulový, dobře se tedy při výcviku sleduje strhávání.

A teď to hlavní: Soustřel pušky. Ten je na 15m s oporou v podstatě jednou dírou, u zapůjčeného kousku se mi nechtělo nastavovat a podkládat hledí, soustřel mluví jasně. Bylo stříleno jak s náboji 6mm ME tak s .22 flobert. Puška je však konstruována na 6mm ME, s .22 více špiní v pažbě kvůli prachu přítomnému v nábojnici, s náboji 6mm ME je i o trošku přesnější.

Po střelbě je nutné čištění, zmíním i to:

Na první pohled se čištění zdá nadlidským úkolem, s troškou oleje a mosazným kartáčkem však jde vše dobře dolů ze železa. Na výše položené fotce je zobrazeno, jak puška vypadala po více než 1000 nábojích mnou vystřelených za odpoledne.

Ani v pažbě nic kupodivu neprasklo, i když do ní fouká přebytečný výkon nábojů, i tu však stačilo vytřít mastným hadrem a bylo čistá. Osobně doporučím komůrku, pod kterou jsou odfuky výkonu vyložit do tvaru krabičky vyprofilovaným nerezovým plechem, ten by pak stačilo jen otřít a celé čištění pažby by se skládalo jen z této činnosti. Na této fotce je také vidět razítko výrobce pažby Špilbertky (p. Klinského a jeho firmu). Kdo má zkušenost, ví, že jeho pažby jsou vyrobeny kvalitně a bezproblémově.

Puška, ač používá střelivo s okrajovým zápalem, používá kulatý tvar zápalníku místo obdélníkového tvaru u jiných okrajově zápalových pušek. Tento tvar ale náboje odpaluje spolehlivě, na nábojnicích jsou hluboké a jasné otisky po zápalníku.

Na závěr přidávám malé porovnání se starším bratříčkem Mosinem:

Pro porovnání velikosti

S otevřeným závěrem

Porovnání spoušťového ústrojí…

… a závěrového mechanismu

Celkové shrnutí: Jedná se o moc pěknou a funkční pušku, ať si odpůrci tvrdí, co chtějí. Je dostupná od 18 let a je vhodná pro získání dobrých střeleckých návyků mládeže, protože je lehká, dobře vyvážená a přesná (narozdíl od malorážek předělaných na flobertky). Dá se také díky přesnosti použít na lov menší zvěře dle platné legislativy. Cena koresponduje s kvalitou a výdrží.

Plusy:

+ Lehká

+ Dobře vyvážená

+ Přesná

+ Velice jednoduchá a léty prověřená konstrukce

+ Na svoji jednoduchost poměrně dobrá spoušť

+ Dobře řešené snížení výkonu na zákonnou mez

+ Přesnost je výborná i na plinking na větší vzdálenost

Minusy:

– Odfuk do pažby bez úprav znamená špinění pažby a vnitřku zbraně

– Přepravní obal, v základním provedení se puška dodává jen v papírové krabici bez výplně.

– Nemožnost upnutí montáže na optiku

– Jakmile ji někam vytáhnete, budete středem pozornosti a každý v okolí si bude chtít vystřelit, takže nebudete mít klid na střelbu 🙂

Celkové hodnocení: 8,5/10

Pro PostApo.cz sepsal Artifex