Nedávno nás kontaktoval český výrobce cestovních jídel Adventure Menu, jestli bychom byli ochotni ochutnat a zhodnotit jejich jídla. Zatímco většina cestovních jídel je dnes dehydratovaná, Adventure Menu jde trochu jinou cestou a jejich jídla jsou sterilovaná. Jaká to má „pro a proti“ a co na to řekly naše mlsné jazýčky, na to se podíváme v dnešní recenzi.

 

Polní jídlo, či jídlo na cesty, je kategorie, kde se zpravidla můžete rozhodnout, zda chcete levné, poživatelné, lehké nebo výživné jídlo. Jakkoliv se dá hovořit o kombinaci dvou faktorů, tři a více podmínek zpravidla žádná dávka nesplní.

Než se pustíme do hodnocení čistě kulinárního, shrnu obecně, co dostanete a co nám oproti konkurenčním výrobkům chybí. AM má nepopiratelnou výhodu v tom, že jde již o kompletní jídlo ve velmi štědré porci, ze kterého se nají i pořádný bagr (hlavní jídla mají 400 g, snídaně 250 g). K ohřátí nepotřebujete oheň, ale jen naprosté minimum vody pro aktivaci ohřívací kapsle. Cena je rozhodně rozumná, nejdražší kus vás vyjde na nějakých 160 Kč plus ohřívače, předkrmy jako žemlovka a nákyp stojí do stovky (což je podle mě nejlepší poměr výkon – cena z celého sortimentu AM).

ŠÉFREDAKTORSKÁ VSUVKA – Dle našich informací od 1.1.2017 platí nový ceník, všechna jídla budou zdražena o 20,- až 30,-Kč. Uvažujete-li nad doplněním zásob, hledejte obchody, které ještě prodávají loňské dávky!

 

Váha

 

Jarda:

Nepopiratelnou nevýhodou je váha a rozměry. Půl kila hotovky prostě na expedici do hor tahat nechceš, obzvláště v kombinaci s druhou nevýhodou – sáček už se po otevření nedá zavřít. Já jsem nejdříve naivně testoval najednou kombo jelen – žemlovka (jakožto hlavní jídlo + dezert), a nebýt se mnou manželka, asi bych jídlo vyhodil v lese, protože ani se svými 90 kily bych porci jelena s bramborovými špalíčky nezfutroval na jeden zátah. Za mě by tedy sneslo zamyšlení nad úpravou váhy porce a přidáním zipper bag mechanismu pod zatavení pytlíku tak, jako to má například již testovaný REAL TURMAT od Drytechu nebo i některé instantní čínské pokrmy.

 

Zuzka:

Váha hlavních jídel je opravdu zabijácká. U lehčích jídel, jako třeba kuřecí po zahradnicku, se ještě dokážu s celou porcí vypořádat, pokud jsem pořádně vyhládlá. Ale pokud dojde na jídla, kde víc jak třetinu objemu tvoří brambory nebo bramborové špalíčky, tak není šance celou porci sníst, pokud se pak mám od jídla zvednout a odejít, a ne se kutálet na přeplněném břichu. Možnost uzavřít sáček s jídlem tedy opravdu chybí, pokud s sebou nemáte někoho, komu byste zbytek porce podstrčili. Asi jediná situace, kdy váha jídla nevadí, je, když jste na expedici autem, ve kterém máte naložené veškeré zásoby. Když si ale musíte jídlo nosit na vlastních zádech a táhnete zásoby na několik dní, tak se vám ty přebytečné bramborové špalíčky hodně znechutí.

 

Ohřev

Díky tomu, že jídla nejsou dehydratovaná, tak je můžete jíst rovnou z pytlíku, bez jakékoliv úpravy. Teplé jídlo je ale pochopitelně lepší. U jídel Adventure Menu máte hned několik možností ohřevu.

1. varianta je vyklopit celé jídlo z pytlíku do ešusu a ohřát si ho na vařiči nebo přímo na ohni. To je varianta hlavně pro ty, co se chtějí najíst „kulturně“, mají na ohřev a jídlo dost času a nevadí jim, že budou muset řešit mytí nádobí.  

2. varianta je ponořit uzavřený sáček s jídlem do horké vody a nechat jídlo pár minut povařit. Jídlo se dá po vyndání z vody jíst přímo ze sáčku a nešpiníte tak nádobí. Uvařenou vodu můžete jako bonus použít na kafe nebo čaj, pokud vám nevadí jako základ „vývar“ z pytlíku.

3. varianta je chemický, bezplamenný ohřev. Ten se skládá z velkého uzavíratelného sáčku (tzv. Zipper bag), do kterého se vkládá jídlo v obalu a ohřevná kapsle. Ohřev funguje podobně jako v MRE – přidáte trošku vody, ta rozpoutá v kapsli chemickou reakci a po dvanácti minutách máte ohřáté jídlo. Výhodou ohřevu od AM je, že na rozdíl od MRE je uzavíratelný sáček na více použití, takže stačí jen dokupovat ohřevné kapsle. Kapsle se prodávají ve dvou velikostech, podle toho, jestli chcete ohřívat jedno nebo dvě jídla.

Praktická vychytávka je, že obal od kapsle můžete využít k odměření množství vody, která je na chemickou reakci potřeba.

 

V teorii to zní jednoduše, v praxi se nám ale objevilo pár zádrhelů, zejména v chladném počasí.

 

Jarda:

Na podzim v lese dvojkapsle ohřála jelena a žemlovku opravdu fajnově. Teď v zimě v mínus dvou jsem ohříval Quinou a tady to bylo fakt špatné – půlka vlažná, půlka studená. Pokud tedy mohu doporučit, kupte radši velkou kapsli a obětujte trochu víc vody, pokud to jde. Výsledek bude jaksi civilizovanější.

 

Zuzka:

Po Jardových zkušenostech jsem si s kapslemi trochu vyhrála a vyzkoušela různé varianty ohřevu v zimě, na sněhu.

 

Pokud kapsli dáte tak, aby ležela na dně, bude se od země rychle ochlazovat a jídlu bude předávat jen část vyprodukovaného tepla.

Pokud dáte kapsli tak, aby byla mezi stěnou uzavíratelného sáčku a jídlem, ohřeje zase jen půlku jídla a druhá půlka zůstane studená jak psí čumák. Jak z toho tedy ven? Pokud máte kapsli na spodku, můžete dát sáček na nějakou podložku, kterou nepoškodí teplo z kapsle.

Pokud máte kapsli na boku, můžete po dvanácti minutách sáček s jídlem vyndat a otočit ho, aby se nahřívala druhá strana. Kapsle hřeje déle než dvanáct minut, takže stačí i na ohřev části, která v první fázi ohřevu zůstala studená. Pochopitelně takto v mrazu nedostanete vroucí jídlo, ale teplé bude.

V opravdu extrémních podmínkách můžete zkusit do uzavíratelného sáčku dát dvě malé kapsle, mezi které vložíte jedno jídlo, takže se bude nahřívat z obou stran ve stejnou chvíli.

Na straně výrobce by zase stálo za to promyslet, jestli by třeba vnitřek Zipper bagu nešel udělat ze stejného stříbrného materiálu, který je i uvnitř sáčků s jídlem, aby se teplo odráželo zpět dovnitř. „Okénko“ umožňující náhled do sáčku je sice frajerské, ale radši dám přednost lepšímu prohřátí jídla, dokud jsem schopná v hlavě udržet, co si to ohřívám za jídlo.

 

A nyní už k jednotlivým jídlům.

 

Jelení ragú s bramborovými špalíčky

 

 

 

Jarda:

Jídlo samo o sobě je fajn. Ano, fajn. Je to prostě dobrá  hotovka, nic víc, ani nic míň. Na rozdíl od mé minulé recenze na REAL se nemohu příliš rozepisovat ani o struktuře ani o explozi chutí. Technologicky je jídlo dobře zvládnuté pro svůj účel. Kvalitativně rozhodně lepší, než kdejaká česká hospoda úpěnlivě bojující proti EET. Ničím ale nepřekvapí. Upřímně je to asi poprvé, kdy jsem po chuti nepoznal zvěřinu. Celé jídlo je chuťově neutrální, nejvíce podobné guláši s trochu měkčími nadýchanými noky. Jíst očima moc nezkoušejte. Tím, že všechny složky jsou od začátku pohromadě, je to prostě míchačka. Jako když rozpižláte knedlíky na malé kousky a zamícháte s omáčkou. Mně osobně chybělo více masa. Z knedlíků člověk dlouho nevydrží, změnil bych proto poměr, a aby neutrpěla cena, klidně bych se na jelena vykašlal. Zas tolik jich v lesích nemáme, abychom s nimi nakládali takto.

 

Zuzka:

Jídlo nebylo špatné, ale zároveň taky nebylo nijak chuťově výrazné, což mě překvapilo zejména u masa, protože zvěřina bývá po chuti jasně poznat.  Což je trochu škoda, protože není moc konkurenčních firem, které by zvěřinu používaly. Adventure Menu by se mělo snažit z takové ingredience udělat přednost a ne ji dotlačit na chuťový průměr, který se snadno zamaskuje omáčkou s vínem. A vůbec bych se nezlobila za úpravu poměru špalíčků a masa. Dle složení by mělo být špalíčků o něco méně než masa, ale opticky to člověku moc nepřijde. A radši budu plnit žaludek masem, než špalíčky.

Na druhou stranu oceňuji (a to platí i pro ostatní jídla AM) snahu vařit bez zbytečných konzervantů, dochucovadel a jiných výdobytků chemického průmyslu. I po chuti je poznat, že se v jídle žádné takové „umělotiny“ nenachází.

 

Žemlovka

 

 

Jarda:

Žemlovka má na první pohled vzhled přejetého uzeného masa, vše ale dohání chutí. Je fakt sakra dobrá. Kdyby to stálo pade, už jich mám doma plnou špajzku. Vše je na svém místě, ačkoliv jablek by mohlo být opět trochu více a samozřejmě technologií úpravy je trochu žužlavá, což mně osobně je úplně fuk.

 

Zuzka:

Žemlovce od AM nemám téměř co vytknout. Vzhledově po otevření sáčku nevypadá nijak extra, ale chuťově je velmi dobrá. Maminka vám pochopitelně uvaří lepší, ale nemůžete očekávat, že vám z toho obalu s několikaletou životností vypadne pekáč s čerstvě pocukrovanou žemlovkou, ze kterého se ještě kouří. Ještě mám v živé paměti „žemlovky“ ze školní jídelny a musím říct, že Adventure Menu se té domácí žemlovce blíží mnohem víc, než to co musí jíst děti ve škole.

Co se týče velikosti porce, tak i když je žemlovka označená jako snídaně, tak mi bohatě stačila i jako hlavní jídlo.

 

Tandoori Quinoa

 

Jarda:

Jídlo, které ve mně navždy zanechá rozporuplné pocity, je Tandoori Quinoa. Na první dojem je opět dobré, jemně pikantní a nijak mě neuráží. Jenže mám k němu několik výhrad. Za prvé – ten název je totální blbost. Tandoori, znamená úpravu v tradiční indické peci Tandoor, česky též tandúr. Po pobytu v ní by z quinoi zbyl popel.

V jídle je tedy pro přesnost indické koření, které nemá s tandúrem nic společného. Jelikož je quinoa původem z latinské Ameriky, asi bych volil méně agresivní kombinaci koření. Ideálně jemné bylinky, zeleninu a v neposlední řadě něco méně otravného, než velké boby cizrny. Vážně, žvýkat tohle jídlo je bohužel zážitek. Jemná struktura měkké malé quinoy a tvrdší velké cizrny nejdou dle mého pohledu příliš dohromady. Kdybych chtěl dopřát veganům bílkovinu, asi bych spíše volil tofu.

Jídlo, zřejmě kvůli malému podílu vody, nebo snad kvůli venkovní teplotě mínus dva stupně, nebylo dost teplé a bez dohřátí na sporáku to teda moc hezký zážitek nebyl.

Poslední můj zážitek je trochu spekulativní. V rámci objektivity nehážu vinu na AM, ale faktem je, že problém se objevil třikrát během ochutnávky a neopakoval se ani před tím, ani po tom. Tou věcí, o které mluvím, je křupání – jemný písek či cosi silně abrazivního, z čehož mě málem kleplo. Donutilo mě to snížit tempo ochutnávky, rozrýpat celou porci, natočit jedno nechutné video a následně vytáhnout makroobjektiv, abych vám ukázal, o čem mluvím. Zde šlo o písek z nedostatečně kontroly vstupní ingredience, nebo o moji uvolněnou plombu těžko spekulovat. Zuby mám v pořádku a zrnka byla tak malá, že se mi podařilo vylovit a zachytit jen jediné (první sousto jsem leknutím vypliv do trávy). Zmiňuji to spíše proto, že bych chtěl apelovat na AM, že ačkoliv nabízejí relativně kvalitní produkt za dobrou cenu, stále je co zlepšovat a kontroly na vstupu není nikdy dost.

 

Zuzka:

Asijskou kuchyni mám ráda a mám přístup ke sterilovaným jídlům přímo z Indie, proto jsem byla velmi zvědavá, jak si s indickými jídly poradí české Adventure Menu. Bohužel, jak už napsal kolega výše, se kromě chybného názvu a indického koření toho na jídle moc indického nenajde a žádné chuťové orgie se taky nekonají. Spíš mi to přijde jako směs ingrediencí, které mají znít co nejvíce exoticky a chuťová vyváženost je až na druhém místě. Chuť je samozřejmě subjektivní záležitostí, ale Quinoa mi přišla jako nejhorší z testovaných jídel. Česká jídla od Adventure Menu jsou dobrá a co se týče cestovní stravy, tak nemá AM s českou kuchyní příliš velkou konkurenci (kolik jiných výrobců dělá například vepřo knedlo zelo), tak mi přijde zbytečné hrát si na exotiku a dělat tak krok zpátky oproti chutným českým jídlům.

A pak tu máme ten problém s křupáním. Objevil se i u mé porce, kterou ochutnávalo více lidí. Všichni zaznamenali stejný problém, takže opravdu nešlo jen o to, že by se naší redakci rozpadaly zuby.

 

Předložili jsme tedy naše poznatky zástupci Adventure Menu, kterému se tímto omlouváme za zkažené Vánoce… 😀

Bylo z toho poměrně velké haló a po chvilce pátrání našeho redaktora napadlo, že by to mohlo být himalájskou solí. To zástupci Adventure Menu dávalo smysl a mezi svátky proto jejich tým provedl vlastní testy u sebe v kuchyni. Výsledek ukázal, že na 100g soli jim dorazilo 40g minerálů čti písku. Dokonce nám z toho poslali i fotku:

 

 

A zde je oficiální vyjádření výrobce pro spotřebitele a obchodní partnery:

„Výše zmíněný problém byl způsoben vadnou várkou himalájské soli, ve které jsme po rozpuštění 100g soli našli cca 40g nerozpuštěných minerálů. Toto je s největší pravděpodobností způsobeno nekvalitním čištěním soli při výrobě. Problém již konzultujeme s dodavatelem soli. Kontrolovali jsme také ostatní šarže Tandoori Quinoa a zde jsme na podobný problém nenarazili. Jedná se tedy pouze o šarži s datem expirace 19.8.2019. Pokud kdokoli má toto jídlo v této šarže, bezplatně mu jej vyměníme za jiné. Moc se omlouváme za případné nepříjemnosti a rádi bychom zákazníky ujistili, že se nejedná o zdraví nebezpečnou látku.“

 

Nejedná se tedy o polskou posypovou sůl, která by vás otrávila, ale těšit vás to při jídle také nebude, takže doporučujeme využít možnosti výměny jídla. Výrobci dáváme palec nahoru za rychlou reakci a snahu problém odstranit. Chyba se může stát kdekoliv a kdykoliv, ale je třeba se k tomu postavit čelem a ne jen nad tím mávnout rukou.

Kromě výše zmíněných jídel jsme ochutnali ještě další, ale pokud bychom se chtěli ke každému vyjadřovat zvlášť, vydalo by to na román. Když shrneme naše poznatky, můžete od Adventure Menu čekat poměrně chutná jídla, která jsou nenáročná na přípravu, ale je to vykoupeno jejich vyšší váhou. Jídlo je výrazně kvalitnější, než jídla z konzervy nebo hotovky ze supermarketů, takže se vyplatí si za ně připlatit. Ale mimořádného kulinářského zážitku se stejně nedočkáte. Nejvíce nás potěšily snídaně, které byly chuťově velmi dobré a porce velikostí stačila i na lehký oběd.

 

Pro Vybaven.cz testují a píší Jaroslav Böhm a Zuzana Dvořáková.