Ministerstvo obrany USA včera zveřejnilo tiskovou zprávu, ve které oznamuje úspěšný test autonomních dronů Perdix, které se pohybují v roji a ovládají se samy, bez přispění lidského pilota. Jsme tedy o krok blíž době, kdy budou místo vojáků po bojišti pobíhat a létat pouze stroje?
První dron Perdix vznikl už v roce 2010. Překvapivě to nebylo v armádních laboratořích, ale jako studentský projekt na MIT. Armáda si ho všimla na jednom ze studentských workshopů a převzala Perdix pod svoje křídla.
Čím drony Perdix americkou armádu tak zaujaly a čím se vlastně liší od dronů, které už armáda používá? Hlavním tahákem celého projektu je to, že drony tvoří jeden autonomní roj. Jednotlivé drony nefungují jako samostatné články, spojené do celku, ale spíš jako součást „kolektivního vědomí“. Výhoda takového samostatně fungujícího roje je v tom, že pokud nějaké drony například havarují, roj se sám přeskupí do jiné formace, aby byl schopen plnit dané úkoly. Technici nemají kontrolu nad tím, po jaké trase se jednotlivé drony pohybují, pouze určují bod nebo oblast, kam se přesune celý roj. Drony si pak samy mezi sebou „domluví“, kam který kudy poletí.
Pro armádní použití je takové chování velmi výhodné, protože se nedá předvídat trasa jednotlivých dronů a je tak mnohem těžší se jich zbavit.
Další výhodou Perdix dronů je jejich cena a snadná výroba. Drony jsou velmi malé a konstrukčně poměrně jednoduché. Cena jednotlivých dronů je hluboce pod cenou současných dronů, což je činí postradatelnějšími.
Dron je poháněn lithiovou baterií, skládací křídla jsou z uhlíkového vlákna a některé části se prý dají tisknout na 3D tiskárně. Každý dron je vybaven malou kamerou z mobilního telefonu.
Vzhledem k této výbavě se dá předpokládat, že hlavním využitím dronů Perdix bude průzkum oblasti a mapování (třeba i ve 3D) terénu, opevnění a rozmístění jednotek nepřítele. Drony prý ale také mohou být osazeny rušičkami a rušit tak signál v určité oblast. Nebo mohou být použity jako návnada, aby zmátly například nepřátelskou protileteckou obranu, pokud se seskupí v roji tak, aby připomínaly mnohem větší objekt. A není pochyb, že americká armáda najde pro drony ještě hromadu dalších využití.
Při testu 26. října 2016 bylo ze tří F/A-18 Super Hornet vypuštěných 103 dronů. Drony se vystřelují ve schránce ze stejného systému, ze kterého normálně letouny vypouštějí obranné světlice. Schránka se díky padáčku v letu zpomalí a pak z ní vylétává dron. Drony se po vypuštění seskupily do roje a pak plnily různé úkoly od prohledávání oblasti, až po hlídkování kolem určitého bodu. Drony samy vyhodnotily, že mise byla splněna a přesunuly se k dalšímu úkolu.
Záběry z testu si můžete prohlédnout v tomto videu:
I když drony Perdix vypadají v ruce jako dětská hračka, při pohledu na video přeběhne člověku mráz po zádech, když si uvědomí, že veškeré pohyby, které drony provádějí, jsou zcela samostatné a člověkem neřízené. Zdá se, že se mílovými kroky blíží doba, kterou předpovídala řada sci-fi autorů, kdy stroje nebudou potřebovat absolutně žádné pokyny od člověka, aby splnily zadaný úkol. A teď je otázka, jestli si opravdu dokážeme ohlídat, aby stroj nebyl schopný stisknout spoušť. Až moc nápadně totiž ten projekt připomíná slavnou antiutopickou povídku Watchbird od Roberta Sheckleyho.
Nejnovější komentáře