O GORE-TEXu ví snad každý příznivec outdoorových aktivit. Nejčastěji si ho spojujeme s nepromokavým oblečením a obuví. Kde se ale tento „zázračný“ materiál vzal a k čemu všemu se dá použít?
Vše začalo už roku 1938, když byl ve společnosti DuPont náhodou objeven materiál zvaný polytetrafluorethylen (PTFE), později zaregistrovaný pod obchodní značkou Teflon. Šestnáct let na to se Wilbert Lee Gore rozhodne tohoto materiálu využít k izolaci drátů a za tímto účelem zakládá se svou ženou firmu W. L. Gore and Associates. Z malé laboratoře ve sklepě rodinného domu firma brzy rychle expanduje a její výrobky se dostanou i na Měsíc jako součást jedné z prvních lunárních sond.
Po dokončení studií začne ve firmě pracovat i syn zakladatelů Robert W. “Bob” Gore, pozdější vynálezce Gore-texu. Robert zkoumal jak vytvořit porézní formu PTFE natahováním teflonových tyčí. Jednoho dne se po řadě neúspěšných pokusů, kdy mu tyč po natažení o zhruba 10% praskla, rozčílil. S tyčí škubnul velkou silou a hle, materiál se natáhl o téměř 1000% a vznikl Gore-Tex.
To je pochopitelně velmi zjednodušeno, ale Robertovi se v té chvíli rozčílení náhodou podařilo přijít na způsob, jak PTFE přeměnit na „expanded PTFE“ (ePTFE) – materiál s miliardami drobných pórů, které jsou dost velké na to, aby jimi prošla vodní pára, takže je materiál prodyšný. Zároveň má ePTFE velmi vysoké povrchové napětí, tudíž se do pórů nedostanou kapky vody a je tedy voděodolný.
Pokud si kupujete například Gore-Tex bundu, kupujete si vlastně sendvič materiálů.
Na vnější straně je materiál, který zaručuje odolnost proti otěru. Po něm následuje samotná Gore-Tex membrána, která je odolná proti vodě a větru. Je ale velmi náchylná vůči nečistotám, takže se často kombinuje ještě s polyuretanovou membránou, která chrání ePTFE před mastnotou a jinými nečistotami, které lidská kůže vylučuje a sama o sobě je také voděodolná. Úplně na spodku se nachází podšívka, která zvyšuje komfort nošení a chrání membránu před znečištěním a poškozením.
Gore-tex existuje v různých konstrukcích (dvouvrstvý, třívrstvý, Z-liner), které se od sebe liší tím, na kterou vrstvu je membrána nalaminována. Výrobci kombinují různé konstrukce a materiály svrchní vrstvy a podšívky, aby dosáhli ideálního poměru váhy, odolnosti a pohodlnosti pro danou aktivitu.
Například Gore-Tex Pro Shell, který je určený do extrémnějších podmínek má odolnější vnější textilii a pevnou podšívku. Tím se ale logicky navýší váha oblečení a sbalitelnost bude horší.
Oproti tomu Gore-Tex Paclite je zamýšlen pro turisty, kteří si hlídají u výstroje každý gram, takže podšívka je „ošizena“, aby se ušetřilo na váze na úkor pohodlí.
Není tedy Gore-Tex jako Gore-Tex a při výběru oblečení s membránou se musíte zamyslet, na co ho vlastně chcete používat a co od něj očekáváte, abyste si vybrali správnou konstrukci membrány (nehledě na to, že Gore není jediný výrobce membrán na trhu, takže při výběru je třeba zajímavé zvážit i konkurenci, ale na to tento článek zaměřený není).
A perlička na závěr: Gore-Tex není jen záležitostí outdoorového průmyslu. Gore-Texový laminát se používá k uchovávání pergamenů a různých písemných památek. A co je ještě zajímavější, Gore-Tex můžete nosit nejen na sobě, ale i v sobě. Část produkce firmy Gore se zaměřuje na zdravotnictví a z Gore-texu se vyrábí například cévní protézy a šicí materiály.
Takže se dá říct, že některým lidem Gore-tex opravdu přirostl k srdci.
Pro Vybaven.cz sepsala Zuzana “Zipy” Dvořáková.
chyba… vymysleli to v 3M ale velice záhy se kvůli vysoké míře toxicity s materiálem dál nepracovat. Prasata v Dupontu ale technicke manualy a doporučení nedbali a tak s tím začali…