Rovnou uveďme, že kanady Prabos S90794 Barracuda GTX jsou od samého počátku předurčeny k dlouhodobému testu o několika pokračováních pokrývající celou jejich (doufejme dlouhou) životnost. Pro test je poskytl sám výrobce, tedy společnost Prabos.

určení: k celoročnímu užívání při výkonu služby uniformovaných složek

vrchový materiál: hovězinová useň VATUR M GTX síla 2,2 – 2,4

podšívka: membrána GORE-TEX Performance Comfort

vkládací stélka: anatomicky tvarovaná stélka DRY-SOLE

podešev: STEALTH pryž/pu/tpu černo šedá

výrobní způsob: lepení

norma: CSN EN ISO 20347 WR HI CI E FO SRA

rozsah velikostí: 38 – 48

barva: černá

Made in Czech Republic

 

První dojmy? Rozpačitě pozitivní. Prozatím na nich nepozoruji nic, co by mi na nich vyloženě vadilo, ale úplně nadšený z nich prozatím také nejsem.

Tato má rozpačitost ale nepramení z nějakého přímo vypozorovaného problému či nedostatku – je to čistě o zvyku, kdy kanady tohoto typu již velmi dlouhou dobu běžně ve službě nenosím, anebo lépe řečeno, nosit „nemusím“.

Abych vám je co nejvíce přiblížil, typově odpovídají (a pravděpodobně z nich i původně vycházejí?) u nejedné (zjm. pořádkové) jednotky velmi oblíbeným goretexovým botám Prabos S00625 alias ECWCS 2000. Které sice také dlouhá léta vlastním, ale nikdy jsem se s nimi naplno nesžil, neboť jejich opravdové prošlápnutí stojí spoustu energie, potu a krve prolévané po několik dlouhých měsíců, kdy „nejpohodlnější“ jsou pochopitelně až v době, kdy jsou na odpis (nutno ale podotknout, že tyhle boty vydrží opravdu moc!).

 

Po prvním měsíci nošení ale uznávám, že Prabos S90794 Barracuda GTX na tom v toto ohledu bude pravděpodobně lépe. Na žádný delší výlet (15 km +) bych si je prozatím nevzal, ale oproti ECWCS 2000 se přizpůsobují mnohem rychleji – další ukáže čas a nachozené kilometry.

Jak mnozí z vás již jistě zaregistrovali z přiložených fotografií – ergonomie od dob ECWCS 2000 také urazila pořádný kus cesty – a co víc – prozatím to vypadá, že správným směrem.

 

Jedná se prostě o „těžké“ kanady (nikoliv váhově!) účelově navržené pro „těžkou“ práci, ke které vás typicky přivezou i odvezou po 4 kolech anebo helikoptérou. Ač se mnou jistě spoustu lidí nebude souhlasit (protože je v typově podobných botách na dálkových pochodech běžně vídám), na dlouhé přesuny po svých prostě existují mnohem vhodnější alternativy.

Tato v mých očích „nevýhoda“ je ovšem na druhou stranu vyvážena nespočetněkrát lepší ochranou nohy a perfektní stabilitou, kdy podvrtnutí kotníku po prozatímních zkušenostech považuji doslova za nemožné (nejednou jsem se o to cíleně snažil, vždy neúspěšně, ta bota prostě drží jako přibitá).

Poměrně sympatická budiž i má soukromá kategorizace mezi boty, k jejichž nošení je v uvozovkách zapotřebí zbrojní pas, kdy kopy a došlapy budou pravděpodobně lámat/drtit kosti (bez vážnějších následků vyzkoušeno při zákroku hned první den, kdy jsem je vzal do práce. Zřejmě aura? :-)).

Důkazem toho, že Prabos a jeho návrháři o svých botách opravdu přemýšlí a snaží se je neustále posouvat vpřed budiž například řešení jejich zadní části. Jedno z nejproblematičtějších míst naprosté většiny celokožených kanad je zde řešeno výsečí z měkčí kůže a její „ideální“ lom je navíc veden pomocí švu. Bravo! Přesně takhle by to mělo vypadat.

 

Naopak věcí, ze které nejsem právě dvakrát nadšený, je vázání celé holení části za pomoci háčků, je to pravděpodobně jen o zvyku a cviku, ale právě tohle již v několika případech rozhodlo, co že si to ráno vlastně vezmu na nohy. Na závěrečné dotažení nahoře bych jeden dva háčky i pochopil (upřímně, vyjma pohorek je úspěšně ignoruji na všech botách), ale proboha proč celá holeň? Má to snad nějaké další kouzlo, které mi po spoustu let zůstává utajeno? Za mě rozhodně zbytečné „mínus“.

 

Inovativně a velmi dobře řešeno je ale jejich samotné vázání, ač jsem si toho původně vůbec nevšiml, anebo tomu nevěnoval větší pozornost, po prvních pár metrech jsem musel zastavit a boty znovu celé převázat – povolit. Kůže na holeních není střižena klasicky, rovně, ale jak vidíte na následující fotografii šikmo ala rozevírající se nůžky. Výsledek? Aniž bych se o to jakkoliv snažil a boty uvázal jako každé jiné, síla dotažení je obrovská, což v nejedné situaci jistě přijde vhod.

 

A jak jsou na tom boty po stránce zpracování?

Velice dobře. Najít na nich něco, co by se jim dalo vytknout, dá poměrně zabrat. Tu a tam se sice přeci jen něco najde – s ohledem na jejich určení se však jedná čistě o kosmetické záležitosti, po kterých po pár týdnech/měsících nošení neštěkne ani pes (samozřejmě ze předpokladu, že boty po vzoru ECWCS 2000 vydrží a nezačnou se např. rozlepovat, lámat, praskat apod., uvidíme časem).

V blízkých detailech jsou místy vidět stopy po lepidle anebo po jeho setření – za sebe, absolutně neřeším, odjakživa zastávám teorii, že milimetr přesahujícího lepidla je mnohem lepší, než aby někde chybělo a do boty např. začalo zatékat. „Nejhůře“ jsou na tom (jako u každé lepené boty) špičky, které budu i nadále velmi pozorně sledovat.

 

Další „nedostatek” – podešev je místy jaksi “porézní”. Uvidíme, co se s tím stane během používání.

 

K tomuto tématu ještě jedno malé, tentokrát ale pozitivní zjištění – podrážky nešpiní! Prabos S90794 Barracuda GTX jsou tak doslova snem každé policejní/armádní uklízečky, neboť jakýmkoliv jiným kanadám pověstné černé čáry na linu jsou minulostí. I když jsem o to doslova snažil a cíleně sekal hranami po světlém linu… 😀

Vnitřní část? Nemám co vytknout, boty jsou v rámci popisovaných možností pohodlné, nikde nic netlačí, prozatím vše OK.

 

Jediným „skutečným“ doposud vypozorovaným problémem by ale mohlo být jejich chování v zimě. Příšerně kloužou! Velmi mírné náledí = pověstná koza na ledě. Doufám ale, že tento stav je pouze dočasná obdoba zcela nových pneumatik a příští zimu již bude vše v pořádku, uvidíme. V této souvislosti se chci dále zaměřit zejména na pochopitelně mnohem důležitější chování na/ve vodě.

 

Závěrem, něco málo z terénu.

 

Pro Vybaven.cz testuje a píše Vondraa.