Před několika měsíci jsme psali o kauze kolem kopírovaní firmou Maxpedition designu nožů Mad Dog (ZDE). Samozřejmě jsme ty novinky museli otestovat. Požádali jsme proto našeho dlouhodobého partnera, firmu HQH System o pomoc. Ochotně nám jeden nůž poskytli na testy.
Prošlo mi rukama velké množství nožů, ale jen málokdy jsem z testovaného kousku měl natolik rozpačitý pocit. Je to jako Jekyll a Hyde (nebo Harvey Dent – dosaďte dle svého věku, vzdělání a nálady). Posuďte sami.
Nůž se dodává v papírové krabici se sebevědomým sloganem:
PROVEN, TRUSTED, PREFERRED WORLDWIDE.
Founded of excelence and inovation.
To rozhodně…
Maxpedition Fishbelly medium je pevný nůž o celkové délce 26cm, délka čepele je 14cm. Tady ho máme.
Kromě nože výrobce dodává také běžný spam o svém design teamu (Hahaha) a nějaké ty základní informace i oceli D2 a o tom, co vše s nožem dělat nesmíte.
Nůž už na první pohled působí jako testovací výlisek. Neohrabané kydexové pouzdro, ve kterém nůž řehtá jako rumba koule na brazilském karnevalu.
A úchyt pouzdra mě donutil nechápavě kroutit hlavou. 17mm šířky. K čemu? Pardon, ale rozhodně to není otvor na opasek. Na vestu si ten nůž asi také nedáte…
Stejně tak jsem moc nepochopil ani velikost otvoru na případný odtok vody. Nemá to pouzdro sloužit i jako nástavec na vysavač?
Samotný nůž vypadá… laicky. Když někdo poprvé v životě dělá rukojeť, hrozně touží po tom, aby mu seděla do ruky. Vezme kus modelíny, zmáčkne ho v dlani a má přesný profil své ruky. Jenže když změní chvat, zjistí, že mu veškeré ty hrbolky a vyboulení najednou překáží. Pochopitelně.
Když k tomu přičtete snahu co nejvíce stlačit náklady, dostanete přesně toto.
Plochý plastový výlisek se spoustou ostrých hran.
A solidní mezerou mezi plastem a čepelí jakožto skvělou schránkou pro nečistoty, zbytky jídla, bakterie apod… Mimochodem, D2 není nerezovka, tudíž svůj vliv na dlouhodobé používání takového nože může mít i vlhkost.
Ano, i přes vybrání na rukojeti se dá najít poloha, kde ten nůž sedí dobře a nepřekáží.
Jenže ve všech ostatních případech to bude velmi nepříjemné. A to nemluvím o tom, že každý máme jinak velké ruce.
Nůž je z výroby nabroušen řekněme průměrně. Papír řeže, ale občas zadrhává.
Po obtažení na kůži se zelenou pastou začne bez problémů holit. A tady nastává ten zvrat.
Nakolik má Maxpedition Fishbelly mizernou rukojeť a pouzdro, natolik skvělou má čepel.
Bez jakýchkoli starostí si poradí jak se zmrzlým masem, tak i se zeleninou, kterou ani skoro neláme.
Slušně si vede i povrchová úprava (která je jedinou záchranou výše popsané situace s dírou v rukojeti). Se škodolibým úsměvem jsem tímto nožem pravidelně krájel cibuli, která na uhlíkových nožích obvykle zanechává pěkné „mapy” a nešetří ani D2. Tady se první špatně viditelné stopy objevily až cca po měsíci.
Testování venku spíše připomínalo Crash Test.
A nejen proto, že si kolega všiml praskliny v kydexovém pouzdře. Po dvou měsících občasného používání v kuchyni, podotýkám…
Už před 10 lety mě Viktor Cais (tehdy dodavatel Kizlyaru do Evropy) upozorňoval na čínskou D2. Že je prý skoro 2,5krát levnější, než ta, co se prodává v ČR, ale že čínský výrobce absolutně nezvládá výrobní postupy, a proto kvalita kolísá někde mezi špičkovým materiálem a nekalitelným odpadem. Myslel jsem si, že to tak bude i v případě Maxpedition Fishbelly. Ocel D2 je dosti náročný materiál na správné zpracování a zakalení, a celkový dojem z nože jsem v tu chvíli měl velmi negativní. Buďto máme ten lepší kousek, nebo se za ty roky odladily výrobní postupy, ale veškeré „prasení” ten nůž ustál bez ztráty kytičky.
Nožem jsme sekali.
Zabodávali jsme ho do klády a páčili.
Došlo i na vrhání. Neměli jsme připravené dřevo na terče a házet do živých stromků nás pochopitelně ani nenapadlo, proto jsme ten nůž silným hodem zabodávali do menší klády. Schválně napříč vlákny. Ustál nejen to.
Přežil absolutně všechny naše pokusy o takové to „běžné prasení”. Dokonce i tehdy, když jsme ho házeli tak, aby dopadal naplocho.
Já přímo vidím, jak ten nůž vznikal.
„Hele, rodinný přítel dlouhá léta dělá nechutně drahé nože a lidé to žerou. Vezmeme ty modely, pošleme do továrny v rodné Číně a necháme si tam vyrobit kopie. Z nějakých dobrých materiálů typu D2 a Kydex, ale tak, ať to stojí co nejméně a výroba je co nejjednodušší. Hlavně to moc nehroťme, jen v tom rychle otočíme prachy, přemýšlet budeme potom. Jsme velká firma, zná nás každý, stádo to s nadšením sežere.” Success story. The End.
Výsledkem je tedy podivný hybrid. Perfektní čepel oblečená do hrozivé rukojeti a dodávaná v nepoužitelném pouzdře. Můj názor je, že v tuto chvíli nože od Maxpedition lze kupovat pouze z druhé ruky a čistě kvůli čepeli. Koupit, seříznout rukojeť a udělat si svůj skvělý nůž. Protože když si uvědomím, kolik modelů vycházejících z této jedné vadné formy rukojeti Maxpedition chrlí na trh, je mi jasné, že jakýchkoli změn se jen tak nedočkáme.
Nůž se prodává ZDE za 2750,-Kč.
P.S. Jak je naším zvykem, kontaktovali jsme firmu Mapedition a požádali o odpovědi na několik otázek:
– Rukojeť nože je velmi jednoduchá a nepohodlná. Kdo a jak dlouho vyvíjel ten nůž, resp. tu rukojeť?
– Jsou v plánu nějaké změny designu?
– Proč byly zvoleny takové materiály? Proč kydex a plast? Proč ne mikarta a Cordura například?
– Zjistili jsme, že po dvou měsících občasného používání kydexové pouzdro naprasklo, navíc nůž v něm připomíná rumba koule. Jsme jediní, komu se to stalo? Dá se to řešit formou reklamace?
– Proč byl zvolen tak velký úchyt pouzdra? Proč nešlo udělat menší díru?
– Jak se vyřešil spor s Mad Dogem, o kterém jsme psali?
Ale i přes to, že lidé z Maxpedition s námi ještě nedávno velmi čile komunikovali, odpovědi na tyto otázky nemáme dodnes.
Dojem z prvního obrázku: Ten nůž je pěkně vošklivej – jak kdyby byl od větnamce/jak z domácí sady na stejky, co koupila moje babička od podomního obchodníka.
Když jsem viděl cenu jen jsem si klepal na čelo.
Ale třeba to svoje zákazníky najde, já se jím určitě nestanu!
Myslím, že tato recenze není objektivní a stojí za velký kulový tak jako samotně testování nože autorem recenze.