Dle dodavatele JATAGAN.EU finské nože značky Ahti vyrábí rodinná firmička R&Son Kamppila. Což vám může být v podstatě jedno, protože se jedná o jednoho z mnoha desítek výrobců tradičních finek z levných čepelek typu Lauri apod. 

 

Mezi svými konkurenty nože Ahti vynikají ve dvou věcech. Jednak mají velmi kvalitně zpracovaná pouzdra. A jednak ve většině případů dávají na rukojeti svých nožů skvělé dřevo. Které pak zmrví finální úpravou. Což byl vlastně důvod, proč jsem se rozhodl nůž této značky recenzovat na Vybaven.cz. Ale k tomu se ještě dostanu.

 

Recenzovat tradiční finky moc dobře nejde. Všechny jsou si podobné jako vejce vejci. Navíc po staletí ověřené v praxi tvary nenechávají moc prostoru nejen pro kritiku, ale pro jakýkoli komentář obecně. Finky buďto milujete a denně používáte, nebo nesnášíte, ale i pak uznáte, že se vesměs jedná o nože s dokonalou ergonomii. Skvělou práci odvedou jak v přírodě, kde se díky výbrusu zakusují do dřeva jako Ozzy Osbourne do netopýrů, s chutí a nadšením pro věc…

 

Tak i v kuchyni.

 

Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že se jedná o čepel z uhlíkové oceli, tzn. načichnou vám z toho některé potraviny a po použití čepel musíte řádně ošetřit, aby tzv. “nechytila lišku”. Mimochodem, zrovna výše uvedené krájení cibule vytvoří na čepeli tenkou vrstvu patiny, která pomůže zabránit další korozi. Případně můžete ponořit čepel přes noc do vyprchané (ideálně převařené) cocacoly či roztoku kyseliny citronové (z obyčejné citronky). Ty vytvoří ještě lepší ochranu.  

Já finky miluji už léta, proto se z Ahti Vaara stál skvělý pomocník při vaření. A to jak ve městě, tak i venku. Jasně, občas 95mm délky čepele nestačí, proto si k němu pořídím i nějaké Leuku a budu úplně spokojený. Ano, ano, uznávám, jde o klasický “smrtelně vážný důvod”, proč si musím pořídit další nůž, kterých i tak mám hromadu. 😀  

Bohužel dlouhodobé používání odhalilo drobný problémek – vadí mi ostré žebro ve spodní části rukojeti. 

 

A také, jak sami vidíte na výše uvedených fotkách, rukojeť nože byla velmi záhy v hrozivém stavu. Upřímně, ačkoli výrobce tvrdí, že napouští své nože olejem, podezírám ho z toho, že je tupě leptá v nějakém chloridu či něčem podobném. Protože napuštěné olejem dřevo má uzavřené póry, polymerizace oleje dřevo zpevní, ochrání a hlavně zabrání dalšímu nasáknutí tekutin. Kdežto Ahti Vaara bez problémů nasakovala vodu/špínu/krev/tuky/pachy a už při rozbalení dřevo rukojeti vypadalo “jetě”, až možná semišově.

ALE!

Při troše snahy lze z nožů Ahti udělat skvostný výrobek. Stačí vzít pár listů smirkového papíru, upnout obalenou látkou čepel do svěráku a chvíli meditovat. 10 minut opracování 1000. zrnitostí a zde je výsledek. Jo, omluvte prosím sníženou kvalitu některých fotek, fotil jsem mobilem a narychlo. 🙂

 

 

Jak bude nůž vypadat ve finále, je zcela na vás. Hodláte-li ho používat denně (zvlášť venku), klidně se po té tisícovce až dvoutisícovce zastavte. Pokud ale ten nůž plánujete jako dárek (což mimochodem doporučuji!), pokračujte až na zrnitost 5000 a pořádně tu rukojeť vyleštěte do zrcadlova. V průběhu opracování několikrát dřevo navlhčete, zvednou se tak “chloupky”, které pak zbrousíte snáz. Navíc pohled na nádhernou strukturu dřeva vás bude motivovat k lepším výsledkům! 🙂

Tady je moje Vaara. Z ošklivého hnědého kačátka vylezla celkem pohledná labuť, že? 😉

 

Jak říkám, Ahti většinou dává na své nože naprosto skvostné dřevo a o to víc mě překvapuje, že si nedají tu práci a nevymáčknou z toho maximum. Vždyť se to s původním vzhledem nedá srovnat! Škoda, že neberou příklad třeba z nožů Karesuando, které mají podobně kvalitní dřevo, ale finální produkt se ani nedá srovnávat.

 
Každopádně toto je výsledek, jedním slovem nádhera!

 

Jelikož jsem plánoval nůž i nadále používat pravidelně, zůstal jsem u zrnitosti 1000, aby rukojeť neklouzala za mokra. A jelikož mám raději spíše tmavší odstíny, použil jsem pro napuštění klasický lněný olej. Napouštěl jsem důkladně a opakovaně, dokud dřevo nepřestalo nasávat. 

Mimochodem! Kdybyste chtěli zachovat světlejší barvu rukojeti, zvolte spíše nějaké neutrální oleje, šelak, případně nějaký vosk, na trhu je toho dnes hromada. A pokud vám ruce rostou ze správného místa (ne ze zadku, jako mně), můžete zkusit “nalakovat” rukojeť nějakým kvalitním vteřinovým lepidlem. Samozřejmě místo oleje. Výsledkem bude velmi pevná a odolná průhledná vrstva, která nezmění zabarvení neopracovaného dřeva.

Ale zpět k Ahti Vaara. Já jsem tedy zvolil lněný olej.

 

Pak stačilo umístit nůž na prosluněné místo a jednou za pár dnů otáčet na druhou stranu, aby polymerizace oleje probíhala rovnoměrně. A výsledkem je tento nádherný pracovní nožík, za který děkuji dodavateli Jatagan.eu. 

 

Takže co máme ve výsledku? Běžnou finku s fajn pouzdrem a skvělým dřevem na rukojeti, kterou budete muset trochu vytunit hned po pořízení. A která skvěle poslouží nejen jako pracovní či lovecký nožík, ale i jako dobrý (a relativně levný) dárek. Rozhodně je to lepší, než darovat nějakou Marttiinku. 🙂 Jen během nákupu poproste prodejce, aby vám vybral co nejflekatejší rukojeť.

 

P.S. Darujete-li nůž, nezapomeňte zkásnout obdarovaného o nějakou tu minci, nebourejte středověkou tradici. Mimochodem, víte, proč se nože “nesmí” darovat? Odpovídejte v komentářích a pokud se během pár dnů neobjeví správná odpověď, tak ji sem přihodím dodatečně. 🙂