Nejdříve několik technických (čti teoretických a v podstatě bezvýznamných) údajů, pořízených v laboratorních podmínkách:

Světelný tok (ANSI) – 97 lumenů

Maximální dosvit – 93 metrů

Doba svícení v maximálním režimu (97 lumenů) – 2h

Doba svícení v prostředním režimu (43 lumenů) – 5,75h

Doba svícení v úsporném režimu (3 lumeny) – 53h

Doba svícení v režimu SOS – 15h

Vodotěsnost – do dvou metrů po dobu 30 minut

Generace R3 hyperultrazázračné americké diody CREE XP-E s životností přes 50K hodin. – Vážně to někdo řeší a přikládá tomu nějakou váhu?

 

Opět zvolím trochu kritický přístup a bodově rozeberu jednotlivé vády na kráse této jinak velice slušné čelovky.

Celkem 4 režimy svícení včetně SOS signálu. Tři režimy jsou v základní nabídce, režim SOS se vyvolává dvojitým rychlým zmáčknutím spínače. Což v podstatě znamená, že pokud čelovku někdo v kritické situaci používá poprvé, nemá šanci režim SOS objevit.

Čelovka obsahuje digitální regulaci výkonu. Po celou dobu vybíjení baterie výkon čelovky neklesne. Zůstane stejný až do úplného vybití. Na první pohled – naprostá paráda. V praxi to však znamená spíše to, že se vám nerozsvítí, když to budete nejvíce potřebovat. I přes to, že jste ji třeba zhasli před minutou. A vy v tu chvíli nevíte, co se stalo a kde je problém. Mimochodem, již několikrát mě to dost nepříjemně zaskočilo. Například během nočního vaření na vařiči, kdy jsem čekal, až se ohřeje voda, zhasl čelovku, za minutu voda začala bublat a než jsem vypnul plyn, stihla zalít celý vařič. Piezo zapalování Primusu to bohužel nějak nepřežilo a od té doby zapaluji klasicky zapalovačem.

S regulací výkonu (pravděpodobně!) souvisí jedna zvláštnost, kterou jsem zatím nepotkal u jiných čelovek. Fenix HL21 R3 má cca 0,5-1 vteřinovou prodlevu mezi zmáčknutím tlačítka a samotným vypnutím. Zmáčknu tlačítko, dávám ruku dolu, světlo stále svítí. Zarazím se, zvedám ruku, konečně zhasne. Není to vyloženě chyba, ani nic negativního, ale příjemné to také není.

To vše se ještě ale dá snést a pochopit. Co mě však vytáčí ze všeho nejvíc, je pásek. Tak zoufale mizerný pásek jsem nepotkal na žádné jiné čelovce. Jednak vůbec nedrží své nastavení. Předvedu vám to. Toto je nastavení, které chci zachovat.

Stačí však lehce zatáhnout za jednotlivé konce a ty povolí. Skoro žádný odpor, žádné drhnutí. Jednoduše popojede a zvětší průměr. Samozřejmě pokud čelovku jednou sundáte z hlavy, příště to budete štelovat znovu.

A jednak dělá problém samotné zachycení pásku na čelovce. Na fotce můžete vidět, že otvor je posunut směrem nahoru. Jak to obvykle bývá, občas (zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli) pásek z otvoru vyskočí a chvíli trvá, než se nacpe zpět.

Vyjmenuji však i několik kladů. A jako první rovnou ten pro mě nejdůležitější. Snadno nasaditelný difusér jakožto základní výbava. Vzhledem k tomu, že skoro vždy využívám střední intenzitu svícení (těch 43 lumenů), bez něj se v podstatě neobejdu. Naprosto perfektně rozptyluje světlo a umožňuje tak snadno přecházet mezi „dálkovým“ svícením a osvětlením blízkého okolí.

Druhým, v podstatě stejně důležitým pro mě faktem je to, že čelovka požaduje jeden všude velice snadno sehnatelný AA článek. Snad nejuniversálnější zdroj energie vůbec.

Třetí nezpochybnitelný klad je její výkon. Je jen na vás, zda si vyberete jemné svícení po dobu dvou dnů bez vypnutí, nebo sloup světla na pár hodin. Navíc tato čelovka má čočku z čirého tvrzeného skla (navíc chráněného difusérem), takže nehrozí zakalení a popraskaní jako třeba v případě PETZL TIKKA 2.

A jako poslední kladnou věc uvedu její malé rozměry a nízkou váhu. Skutečně váží jen pár desítek gramů a nezabírá skoro žádné místo. Právě proto už několik let patří do mého EDC v tašce FatBoy a mám pocit, že ji jen tak něco nenahradí. (No možná ano, už delší dobu pokukuji po nějakém Zebralightu, ale sem to nepatří… :))

Každopádně Fenix HL21 R3 je malá, lehká, velice šikovná svítilna, která i přes své nedostatky stojí za vyzkoušení. A rozhodně na plně čáře vítězí ve srovnání třeba s dříve zmiňovanou Tikkou 2.