Spací pytel pro testování poskytl internetový obchod Top-Armyshop.cz. Testování samotné pak proběhlo v listopadu 2014 v průběhu 30 denní offroadové expedice v Maroku a Západní Sahaře.
Úvodem několik technických dat výrobce a distributora. Jedná se o nejteplejší čtyřsezónní syntetický spací pytel typu mumie produktové série Profi Syntetic. Jeho výplň tvoří Microfill Super-Therm, tj. mikrovlákno zajišťující vysokou elasticitu a výbornou tepelnou izolaci při velmi nízké hmotnosti. Vnitřní materiál spacáku z odolného nylonu je lehký a příjemný na dotek.
Spacák je dle zvolené varianty na levé anebo pravé straně vybaven robustním dvoucestným zipem zn. YKK krytým vnější i vnitřní légou, které uživatele chrání před pronikáním chladu a větru. Zip rovněž umožňuje odvětrávání spacáku (rozepnutím) a tím regulování teploty uvnitř. Reflexní táhla jezdce zipu usnadňují zapínání/rozepínání v noci, dle individuální potřeby je lze pomocí suchého zipu zajistit proti nechtěnému rozepnutí.
Vyjma standardní prostorné kapuce se stahovací šňůrou opatřené brzdou je spacák v oblasti ramen pro velmi chladné noci dále vybaven termo-límcem.
Mezi další uváděné přednosti patří:
systém Anti Bite® proti zasekávání materiálu do zipu
vnitřní malá síťovaná kapsa na doklady, peníze a jiné cennosti
po úplném rozepnutí lze použít jako deka
dodáván vč. kompresního přepravního obalu
lze jej prát v pračce
Technické parametry:
vnější materiál: polyester
vnitřní materiál: nylon
náplň: mikrovlákno Microfill Super-Therm®
zip: YKK® krytý légou (dle varianty pravý nebo levý)
hmotnost: 2 300 g
rozměry (délka x šířka): 225 cm x 85 cm / 30 cm u nohou
pro výšku postavy: do 195 cm
rozměry sbaleného spacáku (délka x průměr): 44 cm x 24 cm
rozměry vnitřní kapsy: 20 cm x 20 cm
teplotní rozmezí (extrémní / limitní / komfortní / maximální): – 27 °C / – 10 °C / – 4 °C / 14 °C
Rozsahy teplot uvedené u spacích pytlů Fjord Nansen jsou založeny na testech prováděných v klimatické komoře v souladu s evropskou normou EN 13537-2004, pro ilustraci následuje stručné vysvětlení:
„maximální“ – nejvyšší teplota, při níž uživatel spacího pytle ještě nepociťuje horko a nepotí se
„komfortní“ – nejnižší teplota, při níž uživatel spacího pytle ležící v uvolněné poloze (tzn. na zádech), ještě nepociťuje chlad
„limitní“ – nejnižší teplota, při níž uživatel spacího pytle ležící v mírně ohnuté poloze (tzn. na boku se skrčenými koleny), ještě nepociťuje chlad
„extrémní“ – nejnižší teplota, při níž uživatel spacího pytle ještě není v nebezpečí ohrožení zdraví hypotermií (podchlazením)
Distributor k tomuto přehledu dále uvádí, že předmětné teplotní údaje jsou pouze orientační a pomáhají při výběru toho správného spacáku, který potřebujete pro zamýšlené účely. Obecně doporučuje vybírat mírně teplejší model, než přesně požadované teploty. A připomíná, že každý jedinec vnímá chlad jinak, kdy pocit chladu je ovlivněn mnoha faktory, jako jsou únava, hlad, nevolnost, věk, metabolismus, množství tělesného tuku atd. Norma počítá s osobou přesně specifikovaných parametrů (určitý věk, výška aj.), které však má každý jiné a závisí na nich například množství a intenzita vydávaného tělesného tepla, které významně ovlivňuje chování spacího pytle.
Tolik k teorii, pojďme na praxi.
Stejně jako všechno ostatní vybavení, i tento spacák prošel krátce před mým odjezdem úvodním focením. Zcela nový vypadal takto.
První dojmy vesměs pozitivní, snad jen s jedinou poznámkou kolegy Matyáše, že jeho znovusbalení to transportního obalu dá docela zabrat. Nic zásadního, pokud jde o nacpání čehokoliv kamkoliv – stal se ze mě v průběhu měsíce stráveného v autě 100% profesionál! 😀
Pokud jde o Afriku a volbu takto teplého spacího pytle, předně jsem věděl, že ho nebudu muset nikdy a nikam přenášet po vlastní ose, váha ani rozměry tak pro mě nehrály žádnou roli. K požadovaným tepelným vlastnostem – pokud je vám ve spacáku horko, věc vyřešíte poměrně rychle a snadno – spacák částečně anebo zcela rozepnete. Ale naopak? Protože jsem s podobným vysokohorským ani pouštním prostředím neměl žádné předchozí zkušenosti, zvolil jsem tzv. na jistotu tuto, tedy nejteplejší dostupnou variantu. Zpětně hodnoceno, zvolil jsem dobře!
V první řadě lze pochválit pohodlí, spacák je prostorný (tedy nepokoušíte-li se jej zrovna „vylepšit“ o vnitřní karimatku, ale to je úplně jiná pohádka), na kontakt příjemný a i když je zcela studený, velmi rychle se prohřeje.
K tepelnému komfortu rovněž nemám žádných výhrad. Většinu expedice jsem prospal pohodlně pod širákem v trenýrkách a obyčejném bavlněném tričku s dlouhými rukávy. Jen několik málo opravdu studených nocí s teplotou kolem nuly (Vysoký Atlas s nadmořskou výškou okolo 3 000 m) jsem k tomu přidal lehké bavlněné spodky. Žádná další alchymie s oblečením nikdy nebyla třeba. Ač ani zde teploty nebyly nijak zvlášť extrémní, pokud vím, nikdy neklesly pod – 4° C, ostrý ledový vítr udělal své a ve dvou případech mě donutil přespat uvnitř našeho expedičního Land Roveru.
Pokud jde o Maroko, krajina i teplota se měnila s každou hodinou, dodnes jsem nedokázal plně vstřebat, jak je možné poobědvat ve sněhové vánici a po několika málo hodinách za volantem povečeřet v písečných dunách horoucí Sahary. Stejně na tom byly noci – téměř každá co do prostředí i teplot naprostý originál. Pokud jde o tepelný komfort, spacák vždy pobral vše, s čím se setkal. V tomto ohledu – všechna čest.
Pro ilustraci, zde máte pár konkrétních příkladů.
Už jen proto, že se do toho auta na délku vleže nevejdu, zcela výjimečná situace dvou nejstudenějších nocí ve Vysokém Atlasu a jedné na odstavném parkovišti v Itálii.
Celkem tři noci v relativně bezpečných oblastech Maroka. Situace to nikdy nevyžadovala, prostě jsem si jen chtěl pro změnu postavit stan. Pochopitelně vše v naprostém pořádku.
Jediná noc strávená pod střechou ve vile zámožného prodavače listového těsta. Tento spacák opravdu není šitý do interiérů, příšerné vedro! Vyřešeno úplným rozepnutím do podoby deky.
Naprostá většina případů nocí ve všech relativně bezpečných oblastech Maroka při teplotách od 5 do 15° C, regulace teploty dle potřeby částečným rozepnutím spacáku.
Stejný případ, vyšší teplota kolem 20° C na pobřeží Atlantiku, odstranění karimatky, eventuálně úplné rozepnutí do podoby deky.
Následuje několik fotek zaměřených v detailech na jednotlivé funkční části spacáku. Dámy a pánové, pozor – od chválení si na chvíli odpočineme, protože na scénu přichází nejproblematičtější část, a sice „robustní dvoucestný zip zn. YKK krytým vnější i vnitřní légou“. Vypozorovaným problémem sice trpěl úplně každý spacák, který jsem kdy ve svém životě viděl, ale žádný se až doposud nikdy nechlubil tzv. Anti Bite® systémem. Co myslíte? Funguje?
Skutečnost je taková – v průměru 2 až 3 kousnutí na každé zapnutí.
Pochválit ale zaslouží reflexní táhla jezdce zipu, které v naprosté tmě opravdu přijdou vhod.
Vnitřní kapsička na doklady, peníze a jiné cennosti, co dodat, opět velmi užitečná věc. Využívaná prakticky nonstop.
Konstrukci a pojistné mechanismy výtečně vyvedené prostorné kapuce si můžete v detailu prohlédnout zde.
Pokud jde o všitý termo-límec uzavírající prostor mezi hlavou a rameny, ten jsem prozatím neměl možnost naostro vyzkoušet. Aktuálním pozitivem budiž, že v prostoru spacáku nijak nepřekáží, s lehkou nadsázkou jej lze dokonce považovat za malý integrovaný polštářek pod krk. Jako problematické se však toto místo jeví v kombinaci s již popisovaným zipem, který odspoda k límci vždy zapnete bez větších problémů, ale dopnout ho nad jeho úroveň? Peklo! Zejména snažíte-li se o to zapnutí uvnitř spacáku. Samozřejmě to není nemožné, ale zapotíte se.
Kapitolou samo pro sebe a zároveň největším překvapením je chování spacáku ve styku s vodou. Vysoká vzdušná vlhkost, se kterou jsme se začali setkávat ve druhé polovině naší cesty kopírující pobřeží Atlantiku, měla na spacák během noci zpravidla následující účinky (někdy více, někde méně):
Vše se ale vždy omezilo jen na jeho povrch, dovnitř se nikdy žádná voda ani vlhkost nedostala. Pokud jde o sušení – naprostá spokojenost, po probuzení stačilo spacák nechat volně rozložený a cca po hodině byl zcela suchý. Jedinou vypozorovanou vadou na kráse tak byly jen švy místy prostupující syntetická vlákna, která voda zviditelnila.
Na téma vody vám závěrem popíšu mou poslední a zároveň (asi) nejhorší noc na africkém kontinentu (o pořadí nejsem ještě plně rozhodnut, na paty jí rozhodně šlape zážitek s vnitřní karimatkou).
O tom, že by v noci mohlo pršet, jsem tak nějak věděl, ostatně bleskové povodně, kterým jsme se několikrát museli vyhnout, toho byly jasným důkazem (pravděpodobně jste zaznamenali v médiích). No, zkrátím to. Lenost zvítězila, auto totálně přeplněné již sbalenými věcmi na zpáteční cestu lodí, stan kdesi hluboko. Výsledek? Riskl jsem to a opět si ustlal pod širákem na střeše jednoho z našich vozů, kde jsem obvykle v potenciálně nebezpečných oblastech/místech spával. No, co vám budu povídat, dobrý nápad to nebyl.
Pro představu, dopadl jsem takto:
Mou jedinou řekněme polehčující okolností byla „pro jistotu“ na střeše připravená (údajně) nepromokavá celta, kterou jsem se v případě náhlého deště hodlal přikrýt. Stalo se. Asi hodinu po ulehnutí to začalo. Ať svou slovní zásobu opakovaně probírám ze všech stran, žádný slušný a zároveň výstižný popis mě prostě nenapadá – začalo *** pršet. Co teď. Do auta? Bez šance, tam spal kolega a všechny jeho i mé věci byly naskládané tam, kam bych se potřeboval schovat já. Stan? Na ten bylo už sakra pozdě. Vrhl jsem se tedy po připravené celtě.
Z vítězství nad živly jsem se ale neměl radovat dlouho – kde se vzal, tu se vzal, po dvou hodinách se přidal “větříček“, který rozkýval i jinak poměrně stabilní Land Rover. Vědom si toho, že odsud už suchý nikdy neodejdu, bojoval jsem, dlouho a udatně, ale počasí mělo samozřejmě navrch.
Ve 4 hodiny ráno jsem myšlenku na jakýkoliv další spánek dávno obětoval a poprvé (a naposled!) v životě jsem toužebně očekával počátek vytí lokálního meluzína, které značilo, že „kavárna“ přes ulici již brzy otevře a já se konečně budu mít kam schovat. Dočkal jsem se. V rychlosti jsem se vysoukal ze spacáku, přehodil přes něj dávno promočenou „nepromokavou celtu“ a střechu auta co nejrychleji opustil. Asi další tři hodiny trvalo, než řádění živlů konečně ustalo. Dopil jsem svou to ráno již čtvrtou kávu a vydal se zjistit odpověď na známou kontrolní otázku – co udělá náš dobře známý spacák vzor Fjord Nansen® Trondeland XL, když ho ponecháme na větru a dešti? No?
K „nepromokavosti“ předmětné celty viz louže v každé prohlubni karimatky.
Z myšlenek – kde já teď sakra tu nasáklou houbu budu jenom sušit – mě ale vytrhlo toto. Neuvěřitelné! Nechápu jak, ale on prostě uvnitř (od límce dolů) zůstal úplně suchý! Zejména viz plyšový polštář, který v něm takto zůstal po celou dobu.
Samotné sušení v tomto případě samozřejmě trvalo mnohem déle, ale i tak byl spacák do večera zcela suchý.
Resumé? Tentokrát jednoznačně palec nahoru!
Pro Vybaven.cz testuje a píše Vondraa.
Nejnovější komentáře