Therm-A-Rest je asi nejznámějším výrobcem karimatek na světě. Výrobou samonafukovacích a nafukovacích karimatek se zabývají už od roku 1972. Pokud vás zajímá, jak taková výroba samonafukovací karimatky probíhá, můžete v následujícím článku firmě Therm-A-Rest nakouknout pod pokličku.

 

Za vznik samonafukovacích matrací vlastně nepřímo vděčíme výrobci letadel Boeing. V 60. letech byla ekonomika města Seattle závislá právě na Boeingu, který v té době zaměstnával v Seattlu až sto tisíc lidí. Na začátku 70. let se ale Boeingu kvůli masivnímu poklesu zakázek přestalo dařit a důsledkem bylo propuštění přibližně šedesáti tisíc zaměstnanců. Mezi propuštěnými byli i pozdější zakladatelé Therm-A-Rest Jim Lea a Neil Anderson. Karimatky v té době nebyly příliš pohodlné ani lehké, o skladnosti ani nemluvě. Takže tyto dva bývalé inženýry Boeingu a vášnivé horolezce přemluvil jejich kamarád, aby se pokusili vyvinout lehčí a pohodlnější karimatku.

Osudový nápad se ale nezrodil na horách, nýbrž na zahradě, díky zvuku vzduchu unikajícího z pěnové podložky. Jim Lea dostal převratný nápad, použít na karimatku pěnu s otevřenými buňkami, uzavřenou do vzduchotěsného obalu, která by se po otevření ventilu sama vrátila do původního stavu, čili se sama nafoukla. V roce 1972 si nechává tento nápad patentovat pod názvem Therm-A-Rest a začíná výroba prvních samonafukovacích karimatek.

 

První prototypy vznikaly na malém dřevěném lisu, nyní už je výroba o dost sofistikovanější. Therm-A-Rest už není jen v Seattlu, ale také v Irsku a jejich továrny vyrobí 1000-1500 karimatek za den.

Vše začíná u obrovského bloku pěny.

 

Jak už bylo řečeno, jde o pěnu s otevřenou strukturou buněk, což znamená, že vzduch se může jednoduše přesouvat mezi jednotlivými buňkami v pěně. Hlavní výhodou oproti pěně s uzavřenou strukturou je nízká váha a stlačitelnost.

Pěna se musí z bloků o rozměrech 100x200x250 cm nařezat na požadovanou tloušťku a velikost.

 

V této fázi připomínají karimatky spíš matrace do postele, ale hned v dalším kroku jsou seříznuté do finálního tvaru a speciální stroj do pěny nadělá díry, které karimatku odlehčí.

 

Odřezky z karimatek se pak používají na výrobu cestovních polštářků, aby ani kousek pěny nepřišel na zmar.

 

Nyní přichází na řadu potah, který bude pěnu chránit – obvykle se jedná o nylon s PU zátěrem. Pěna se vloží mezi dvě vrstvy látky, to celé se vloží do lisu, stlačí se a svaří k sobě.

 

Pěna se teď nachází ve vzduchotěsném obalu, který se musí pro další opracování ochladit.

 

Aby se z neprodyšně uzavřené matrace stala samonafukovací karimatka, musí se ještě přidat ventil.

 

A pak už jen dokončovací práce – ruční zastřihování okrajů.

 

Než se finální produkt vypustí k zákazníkovi, každá karimatka se plně nafoukne a nechá se 24 hodin „odležet“ a následně je zkontrolována, aby se odhalily případné úniky vzduchu. Tímto testem údajně neprojdou jen 3% karimatek.

 

Posledním krokem je úplné vytlačení vzduchu z karimatky a zabalení do přepravního pouzdra.

 

A pak už jen rozbít dvě až tři prasátka, abychom si mohli hotovou karimatku pořídit

 

 

Zdroje:
http://www.cascadedesigns.com/therm-a-rest/blog/the-genesis-of-the-self-inflating-therm-a-rest-mattress/
http://indefinitelywild.gizmodo.com/how-therm-a-rest-sleeping-pads-are-made-1703679138
http://www.cascadedesigns.com/ie/therm-a-rest/about/history